Mateřství

 

Mateřství

 

      Mateřství je pro ženu jedním z nejkrásnějších úkolů na Zemi. Je nádherným Božím darem, ale je třeba také vědět, že není hlavní úlohou ženy.

      Nejdůležitějším jejím posláním a smyslem celého bytí je přivádění světlých proudů shůry a tím povznášení a zušlechťovaní svého okolí i celého Stvoření. Žena má stát neustále v zářivých paprscích Světla a tím posilovat v každém člověku neutuchající touhu po světlých výšinách. Měla by působit tak, aby svým projevem vytvářela obraz, který by upomínal na náš duchovní původ. Abychom nezapomněli, odkud jsme přišli a kam má směřovat naše snažení, jehož korunou je život věčný v úrovních Rajských zahrad, naplněný nejkrásnější blažeností a radostným činorodým prožíváním.

     

      Mateřství je velikým požehnáním pro každou ženu a znásobuje se tím více, čím maminka stojí pevněji svým dětem v každé situaci jako zářící vzor a tvoří jim svým jemným zachvíváním silnou ochranu po celé období  dětství i dospívání.

 

* * *

      Pokud žena s mužem prožívají láskyplný a harmonický vztah, naplněný úctou a čistotou, mohou se rozhodnout pro přivedení nového ,,hosta“ do rodiny. S ním může do domu vejít ještě více štěstí, pokud přichází pěkný duch, ale také těžké chvíle, jestliže je tomu naopak.

Proto je velmi důležité naladění nastávající maminky, ale i to, v jakém prostředí žije a s kým se stýká v době těhotenství.

      Když tedy žijí zamilovaní partneři v krásném souznění, doslova jako ,,jedno tělo, jedna duše“ a dojde u nich v čistotě i k tělesnému spojení, zavítá k nim nádherný dar v podobě hodného, klidného a usměvavého děťátka.

 

Hlavní slovo v tom,  jak čistý a světlý duch přijde, má vždycky žena. Ona totiž umožňuje vtělení  skrze jemné záření, které tvoří most pro příchod duše do nově vytvořeného dětského tělíčka. Tento děj probíhá přibližně v polovině těhotenství a nastávající maminka ho cítí jako první pohyby děťátka. Od této chvíle si tělíčko osvojuje cele pro sebe právě inkarnovaný duch a žádný jiný už sem vejít nemůže.

    

 Je nutno si uvědomit, že hned od okamžiku vzniku zárodku tělíčka se v blízkosti nastávající maminky nacházejí duše, které se radují z této nové příležitosti a touží po vtělení, aby směly napravit to, co v minulosti pokazily či nestihly dokončit nebo zde mají splnit nějakou úlohu a přichází za tím účelem na vlastní žádost.

Tyto duše jsou kolem nastávající maminky neustále až do doby inkarnace. Ta z nich, která je nejvíce stejnorodá a často i karmicky svázaná s rodinou svou neustálou přítomností navazuje nová vlákna směrem k dozrávajícímu dětskému tělíčku v matčině lůně i k matce. Jakmile je tento provazec vláken už natolik silný a propojený, uděje se zcela přirozený děj, kdy je duch do tělíčka doslovo vtažen vzájemnou přitažlivostí a tělo si pro sebe obsadí. Od této chvíle je jeho vlastnictvím k spravování. Je to jeho nástroj, který mu umožňuje další vývoj na zemi. Lidský duch by se v hrubohmotnosti pozemské úrovně bez fyzického těla neměl možnost nijak projevit, takže tělo je pro inkarnaci nezbytné.

      Proto si maminka musí velice hlídat, koho kolem sebe trpí i to, jak myslí a cítí. I když má ona sama čisté nitro, ale setkává se s někým hrubším, například s nějakým rodinným příslušníkem nebo pobývá v místech, kde se takoví lidé nachází, vystavuje se vysokému riziku, že se u ní bude moci zachytit temnější duše právě díky temnějšímu okolí. To by vůbec nebylo možné, kdyby byla jen v krásném, láskyplném prostředí a živila v sobě pouze nejkrásnější myšlenky a city, které by měla spoluprožívat i s tatínkem.

Otec dítěte hraje velmi důležitou roli. Pokud v srdci chová pravé mužství, bude svoji ženu ochraňovat ze všech sil před vším nepěkným, co by se chtělo přiblížit do její blízkosti.

Oba budoucí rodiče by měli mezi sebou po celou dobu těhotenství pěstovat jen pěkné chování, protože děťátko, které maminka nosí, všechno spoluprociťuje s ní, ono cítí současně s matkou každé její napětí, trápení, stejně tak i radost a lásku.

I po narození je dítě úzce s maminkou spojeno, často se to označuje jako jemnohmotná ,,pupeční šňůra“, kterou citliví lidé mohou vidět. Přes toto spojení k dítěti neustále přecházejí emoce od maminky, to jak se cítí, jaká je atmosféra v rodině, jak se mají s tatínkem rádi či nerádi apod. Pokud stojí maminka jako pravá žena a její nitro se zachvívá v čistotě a radosti, potom je toto spojení pro dítě i velikou ochranou, protože i na něj přechází všechno krásné z maminky. Toto je důležité si zapamatovat- matka má schopnost dítě chránit, ne jen od negativních myšlenek a zachvívání, ale i od dětských nemocí, které jsou velmi často způsobené právě disharmonií matky a jejího okolí, což dítě skrze ni přijímá okamžitě a nemocí na to reaguje.

Proto děti, které žijí v dusných rodinných poměrech jsou tak často nemocné, nevyrovnané a ustrašené. Nejsilnější propojení mezi matkou a dítětem trvá asi do šestého roku, potom postupně slábne a uvolňuje se tím, jak dětská duše zraje a začíná si sama utvářet názory na okolní svět. Tím roste samozřejmě i její zodpovědnost. Duchovní zodpovědnost nastává v době, kdy se mladý člověk začně otvírat duchovním proudům, do té doby je více spojen s bytostným světem a pro duchovno nemá zatím pojem.

     

      Když už známe průběh inkarnace, tak se vůbec nemusíme obávat, že by k nám mohl zavítat nezvaný host. Přijde přesně takový člověk, pro kterého jsou v konkrétní rodině ty nejvhodnější podmínky k jeho vývoji. Jedině zde je mu umožněno prožít všechno to, co ke svému dalšímu zrání a růstu potřebuje.

A stejně tak i rodiče dostanou neomylně podle Zákona stejnorodosti přesně takovou dcerku nebo synka, jakého si zaslouží.

 

      Při inkarnaci spolupůsobí mnoho věcí, které mají rozhodující vliv na to, k jakým rodičům se duše vtělí. Mohou to být například různé karmické nitky, které dítě pevně k rodičům poutají nějakým nedořešeným prožitím z minulých vtělení. Může to být však i silné pouto nebo láska, která ho váže k některému členu z rodiny. A v neposlední řadě jsou to podobné vlastnosti, schopnosti, dovednosti, ale i nectnosti a nepěkné sklony.

 

      Děti i mládež by si měli také uvědomit, že nemají žádného práva vyčítat rodičům ,proč' se narodili právě jim a ne v nějaké lepší rodině, o které jsou přesvědčeni, že by se tam měli jistě mnohem lépe.

Dítě si již před narozením rodiče vybralo a vědělo do jakých poměrů se narodí. Dokonce mu byly ukázány i prožitky, radosti a nesnáze, kterými bude v tomto životě procházet a ono se vším vděčně souhlasilo s vědomím, že je to pro něj nejlepší cesta, jak odložit chyby a stát se lepším člověkem. S aktuálními členy rodiny jsme vždy svázáni z minulosti, ať už v dobrém nebo ve zlém, což se musí rozuzlit. Ony nedořešené vazby nás budou opět nutně spojovat a to až do doby, kdy se vše vzájemně nedořeší k dobrému. Vysvětluje se tím i tak časté nepochopení v rodině, když si uvědomíme, že to vlastně vidíme samy sebe v minulosti- jací jsme byli - pokud si stěžujeme na rodiče nebo i na jiné příslušníky rodiny, stejně to platí pro přátelé i jakékoli lidi, se kterými dojdeme do kontaktu. Všemu, co nám denně život předkládá, jsme dali sami příčinu v minulosti a to ze svobodné vůle. Ve fyzice je to akce a reakce, zákon příčiny a následku. Je jedno jak se to nazývá, ale ono to jest a je to dokonale spravedlivé. Co zaseješ, budeš znásobené sklízet. 

      Taktéž nedostatky ,, po rodičích“ nemohou být zděděny. Může to tak na první pohled vypadat, ale všechny chyby a sklony si přináší duch již s sebou jako vlastní výbavu, kterou si nastřádal v minulých životech. A stejně tak i dobré vlastnosti a talenty jsou jen výsledkem jeho minulých prožívání. Jenom stejnorodost ho přitáhla k rodičům se stejnými vlastnostmi, kteří mají podobnou duchovní úroveň jako on sám.

 

      Úplně ve všem se projevují dokonalé a spravedlivé Zákony Boží. I když se narodí postižené miminko, to není neštěstí ani nespravedlnost. Takové dítě je darem, je obrovskou možností ke vzestupu.

Není to lehká situace, ale pokud ji rodiče správně pochopí, s vděčností přijmou a budou se v obětavé lásce a s trpělivostí starat o toto děťátko, mohou vyrůst na duchu do nesmírné velikosti a síly. I dítě takto postižené si odžívá jen nějakou svoji dřívější těžkou vinu. Často  se stávají i případy, kdy přichází takový duch z lásky na vlastní žádost, s touhou pomoci rodičům v jejich duchovním vzestupu.

 

 

      Mateřství může být nejen radostí, ale i velikou pomocí. Zkusme k němu takto přistupovat, s větší zodpovědností a s opravdovým věděním o zákonitostech zrození, které jsou snadno pochopitelné každému člověku.

      Žel, v dnešní době o tom ví jen málokdo. Rodiny vznikají na nezdravých základech už od začátku. Hlavním smyslem sbližování partnerů je fyzická přitažlivost, kult těla a pudy. Z takového svazku nikdy nemůže vzejít člověk, který by se stal zralým a prospěšným jedincem.

 

      Zde musí ale udělat změnu první žena a stát se úplně novou. Takovou, jakou ji Stvořitel chce mít. Jedině až se ženy stanou těmi nejkrásnějšími a nejčistšími nositelkami tohoto vznešeného jména, potom teprve budou stát správně i jako matky a díky nim budou moci přicházet pouze krásní lidští duchové, kteří jen svým bytím mohou Zemi pozvednout do té úrovně, kde by měla správně být.

      Proto se nastávající rodiče musí snažit vytvářet pro přicházející děťátko co nejkrásnější prostředí plné harmonie a míru, ve kterém bude smět dorůstat v silného lidského ducha s pevným ukotvením ve Světle.

 

      Oba rodiče mají o děťátko s láskou pečovat a zodpovědně ho vychovávat pro jeho pozemský život, ale hlavně mu ukazovat cestu ke Světlým Výšinám. Maminka i tatínek mají svým vlastním příkladem vložit do svých dětí touhu stát se právě takovými, jací jsou oni. Mají být živoucím vzorem a ukazatelem cesty.

      Musí se stát takovými, aby dítě mohlo ctít přikázání ,,Cti otce i matku“, které mluví hlavně k rodičům. Pokud si děti nemohou svých rodičů vážit a v očích dítěte tito ztratí úctu a důstojnost, potom nemohou dodržet ani toto Boží přikázání a nikdy nevzniknout radostné vztahy, ale jedině nesoulad a napětí v rodině.

      Proto je voláno opět především k ženství.

Ženy a matky, my máme v rukou obraz celého národa, i to, jak bude vypadat příští pokolení. Na nás nejvíce záleží, zda se sen o budoucnosti stane skutečností, kdy celou naši planetu budou obývat jen čistí lidští duchové, kteří na Zemi budou vytvářet odlesk Království Božího.