Květ čistého ženství

 

 

 

Květ  čistého ženství

 

 

 

 

       Stvořitel daroval každé ženě vzácný dar a tímto darem je vznešený květ čistého ženství.

Je to jemnohmotný přídavek bytostem ženského pohlaví, které tak stojí o půl stupínku výše než muži.

Tento nádherný dar od Stvořitele ale také zavazuje každou ženu k plnění svého úkolu s největší zodpovědností.

Je nesmírně důležité, jakými projevy žena působí na mužství, protože ono se podle ní samočinně formuje.

Ženino působení má veliký vliv na utváření všeho v jejím okolí, dokonce i na celé pozdější Stvoření.

 

      Síla, kterou byla žena obdařena navíc, se zformovala do zářivého květu, který nosí každá žena na svém jemnohmotném šatu - jako otisk vyzařování jejího ducha.

Muži přirozeně vyciťují tento květ čistého ženství, toto nejjemnější zachvívání a nevědomky k ženě vzhlíží, pokud si ale žena tuto úctu svými projevy zaslouží.

A to se děje skutečně jenom tehdy, jestli žena opravdu naplňuje svoji ženskou roli v tom smyslu, v jakém jí to bylo předurčeno.

Kdy je vždy láskyplná, laskavá, půvabná, odpouštějící, chápající... jinými slovy, má všechny krásné ctnosti, které náleží k pravému ženství a v jejím životě je vždy na prvním místě služba Bohu.

Z takového silného napojení na Světlo jí také přichází veškerá inspirace, síla, vize, pomoci a toto všechno obohacuje její život a činí ho teprve smysluplným a šťastným.

 

      Když žena opravdově touží po Světle, tak tato nádherná touha vystupuje jako překrásný světelný paprsek vzhůru až ke Světlu. Pokud je tento paprsek skutečně mocně prožhaven, tak neustále ,,vyživuje“ ženin květ, který ji zároveň chrání a pomáhá jí být tou nejkrásnější ženou v každém okamžiku.

Každý její pohled, pohyb nebo slovo je potom prodchnuto nádherným důstojným zachvíváním pravého ženství.

 

      Kromě toho, že tento půvabný květ ženu chrání a pomáhá jí, také spolupůsobí při nejdůležitějším rozhodnutí v životě - a tím je vstup do manželství.

Pokud se žena rozhodne, že by chtěla mít po svém boku muže (což ale není podmínkou pro to, aby splnila svoji úlohu), tak její nádherný květ, který nosí, hraje velkou úlohu v hledání pravého partnera.

Protože muž není ten, kdo si hledá ženu, ale žena je to, která si vybírá muže. 

A je to právě síla tohoto květu, která samočinně působí a vyhledává k ženě přesně takového partnera, který je jí předurčen podle Božích zákonů.

Takového, který bude opravdu tím rytířem a ochráncem a společně budou tvořit šťastný pár, který bude skutečně zrcadlit praobraz pravého manželství uzavřeného v nebi.

 

      Všechno výše napsané je obrazem ženy, která opravdově, z celého srdce touží po Světle. Protože pokud tomu tak není, všechny ty jmenované pomoci žena ztrácí a nemá potom žádné ochrany.

      Stejně jako pozemské květinky potřebují neustále přísun vody, tak i žena musí neúnavně zalévat svůj Květ kapkami Lásky a touhou po Světlých Výšinách.

Pokud neusiluje stále ke Světlu, tak její Květ není ničím vyživován, postupně se zavírá, vadne a časem zakrní úplně.

Vinu na tom však nese jedině žena sama. Sama se tak ochuzuje o všechny milosti, které jí byly darovány pro její blaho, ale hlavně pro blaho jejího okolí.

 

      Pokud si však žena udrží nikdy neutuchající touhu po Světle, tak i v mužích vyroste pravé mužství a budou stát ve Stvoření vždy pevně a tvořivě, jako praví muži činu.

 

      Žena má být kněžkou Čistoty. Její krása a půvab spočívá jedině v Čistotě životních projevů a Čistota je pro lidského ducha odstupněna ve Věrnosti. 

Ve Věrnosti Světlu, ve Věrnosti Bohu.  

Proto ženy, buďme věrny svému úkolu.

 

      A nežádejme ničeho od mužů, protože muži mají sami vycítit naše potřeby a nutnost chránit nás a ctít v nás pravé ženství.

Ale my máme být takové, aby se v naší blízkosti ani jinak jednat nedalo.

 

      Samotná Čistota vznáší své ruce, žehnajíc ženě pozdějšího Stvoření, z níž se rodí nové pokolení. Skrze ženu má viditelně proudit Boží požehnání. Lidský duch nemá znát sebe, ale jen blaho svých bližních.

Má milovat Světlo, svého Tvůrce celým svým srdcem i myslí.

Čím tišší a pokornější bude putovat člověk svou cestou v odvrácení se od vlastních přání a nadějí, tím bohatší duchovní i pozemský úspěch ho bude obklopovat. 

 

      Každá žena může být jako drahokam zářící a třpytící se ve Stvoření. Nechť jsme podobny krůpějím jasu a lesku. 

Z vůle svého ducha přinášejme dary Nejvyššímu.

Pokud budeme stále spojeny silně se Světlem, tak naše okolí bude každou takovou ženu samočinně ctít pro její velikost, důstojnost a krásu jejího nitra.

Jen ta žena, která opravdově zapomene na sebe, dokáže čistě přijímati z Nejvyššího pramene dokonalosti